Šestihranná matice DIN 934 je nejrozšířenějším typem matice ve strojírenství i údržbě. Jde o plnou šestihrannou matici se závitem ISO metrickým, kterou najdete prakticky v každém šroubovém spoji. V tomto článku najdete ověřenou rozměrovou tabulku, vysvětlení tříd pevnosti, rozdíl mezi nerezem A2/A4 a ocelí a praktický návod, jak DIN 934 kombinovat se šrouby.
DIN 934 = ISO 4032: co to znamená
Norma DIN 934 popisuje šestihranné matice s metrickým hrubým (i jemným) závitem. Z hlediska rozměrů je DIN 934 prakticky shodná s mezinárodní normou ISO 4032 — pro běžné velikosti M5 a výše jsou klíčové rozměry (rozměr přes plochy a výška matice) totožné. Drobné historické rozdíly existovaly jen u nejmenších rozměrů, takže pro praxi platí, že matice DIN 934 a ISO 4032 jsou navzájem zaměnitelné.
Vizuálně lze matice odlišit podle značení: matice vyrobené dle DIN bývají u třídy pevnosti označeny dvěma svislými čárkami po stranách čísla třídy (např. |10|), aby je bylo možné odlišit od matic ISO se stejnou třídou.
Rozměrová tabulka DIN 934 (ověřené hodnoty)
Klíčové rozměry matice jsou rozměr přes plochy s (určuje velikost klíče) a výška matice m. Následující hodnoty odpovídají normě DIN 934 / ISO 4032 (maximální jmenovité hodnoty v mm):
| Závit | Stoupání (mm) | Klíč / přes plochy s (mm) | Výška m (mm) |
|---|---|---|---|
| M6 | 1,0 | 10 | 5,0 |
| M8 | 1,25 | 13 | 6,5 |
| M10 | 1,5 | 17 | 8,0 |
| M12 | 1,75 | 19 | 10,0 |
| M16 | 2,0 | 24 | 13,0 |
| M20 | 2,5 | 30 | 16,0 |
Hodnota klíče (přes plochy) je důležitá při výběru nástroje — pro M8 potřebujete klíč 13, pro M10 klíč 17 atd. Výška matice odpovídá délce zašroubování a tím i únosnosti spoje. U výšky platí, že čím větší je m, tím více závitů je v záběru a tím vyšší zatížení matice přenese, aniž by hrozilo stržení (smyk) závitu. Standardní matice DIN 934 je proto navržena tak, aby plně využila pevnost odpovídajícího šroubu.
Rozměr přes rohy (e), který v tabulce neuvádíme, je vždy větší než rozměr přes plochy a je užitečný při výpočtu prostoru pro otáčení klíče. Pro praktickou montáž ale stačí znát rozměr přes plochy (velikost klíče) a výšku matice. Tloušťka stěny matice okolo otvoru musí být dostatečná, aby matice nepraskla při dotažení — i proto se výška a rozměr přes plochy škálují společně s rostoucím závitem.
Závit: hrubý vs jemný
DIN 934 existuje v provedení s metrickým hrubým závitem (nejběžnější, v tabulce výše) i s jemným závitem. Jemný závit má menší stoupání, vyšší samosvornost a o něco vyšší nosný průřez, hodí se proto pro přesné seřizování a spoje vystavené vibracím; je ale citlivější na poškození a nečistoty. Pro běžné použití volte hrubý závit — jemný jen tam, kde to konstrukce vyžaduje. Vždy musí sedět stoupání matice i šroubu.
Třídy pevnosti a značení
U ocelových matic se únosnost vyjadřuje třídou pevnosti (např. 6, 8, 10). Číslo třídy odpovídá zhruba 1/10 zaručené napěťové úrovně v MPa, na kterou je matice zkoušena. Platí jednoduché pravidlo: matice má být minimálně stejné třídy jako šroub, aby při dotažení selhal dříve šroub (tažně, čitelně) než matice (smykem závitu). Více o třídách pevnosti šroubů najdete v článku Třída pevnosti 8.8 — co znamená.
Materiály: nerez A2/A4 vs ocel
Matice DIN 934 se vyrábějí jak z uhlíkové oceli (často pozinkované), tak z nerezové oceli. U nerezu se setkáte se dvěma hlavními skupinami:
- A2 (austenitická 18-8, typ AISI 304) — běžné vnitřní i venkovní použití bez agresivního prostředí.
- A4 (austenitická s molybdenem, typ AISI 316) — vyšší odolnost proti korozi, vhodná do prostředí s chloridy (přímoří, bazény, posypové soli, chemie).
U nerezových matic se pevnost značí jako kombinace materiálu a třídy, např. A2-70 nebo A4-80 (číslo odpovídá 1/10 meze pevnosti v tahu v MPa — A2-70 = 700 MPa). Detailní srovnání najdete v článku Nerez A2 vs A4. Pro běžné nerezové spoje sáhněte po maticích DIN 934 A2/A4.
Pozor na tzv. „zadírání“ (galling) u nerezu — při rychlém dotahování se nerezový závit může za tepla zatavit a matice se „zakousne“ do šroubu tak, že ji nelze povolit ani odšroubovat. Austenitické nerezy A2 a A4 jsou na galling náchylnější než uhlíková ocel, protože nevytvářejí tvrdou oxidickou vrstvu a mají sklon k adhezi. Pomáhá pomalejší a rovnoměrné utahování (ideálně momentovým klíčem), čisté závity bez nečistot a montážní pasta nebo mazivo na bázi MoS2 či keramiky. Důležité je také to, že nerez má nižší pevnost než ocelové matice tříd 8 a 10 — pevnostní třídu A2-70/A4-80 je třeba zohlednit při návrhu utahovacího momentu, nelze ji slepě zaměnit za ocelovou „desítku“.
Kombinace se šrouby DIN 933 a DIN 931
Matice DIN 934 je standardním protikusem k šestihranným šroubům:
- DIN 933 — šroub se závitem po celé délce dříku.
- DIN 931 — šroub s částečným závitem (hladká část dříku pod hlavou).
Při výběru dbejte na shodu závitu (rozměr i stoupání) a na shodu materiálu — nerezovou matici A4 párujte s nerezovým šroubem A4, abyste předešli kontaktní (galvanické) korozi. Rozdíl mezi oběma šrouby rozebíráme v článku DIN 933 vs DIN 931. Pod matici doporučujeme vždy plochou podložku DIN 125 pro rozložení tlaku.
Kdy DIN 934 nestačí
Klasická matice DIN 934 se za provozu s vibracemi může povolit. V takovém případě je vhodnější samojistná matice DIN 985 s polyamidovou vložkou, případně pružná podložka. Přehled materiálů a norem najdete také v článku Normy a materiály.